Nad pouští mizí černá tečka. Je to Saláma, jeden z posledních divokých ibisů skalních. Dostal vysílač, aby mu vědci mohli být blíž. Ochranáři se radují, mise na záchranu národního ptáka Sýrie má naději. Je pozdní léto roku 2010, syrská poušť nedaleko Palmýry v ničem nenaznačuje blížící se válku, která promění život nejen lidem, ale i ptákům. 

Živé situace, soustředěné pozorování, autentické deníky z vědeckých expedic a výtvarně působivé animace vytvoří osobitý celovečerní dokument o křehkých a životně důležitých vazbách mezi člověkem, ptáky a krajinou. Skrze světoběžníka a uznávaného ornitologa Luboše Peškeho nahlédneme, jak změny v těchto vazbách ovlivňují život a smrt ptáků – na rovině jedinců, populací i druhů. Sup, orlice či ibis dostávají vysílačky, z anonymních kusů se stávají konkrétními jedinci a přitahují naši pozornost ke svým osudům. Uvědomíme si zvláštní napětí mezi tím, že člověk je schopný si vybudovat vztah pouze ke konkrétnímu jedinci, ten však, Peškeho slovy, z hlediska přežití druhu „svým způsobem nic neznamená“. Jsou to právě ony komplexní vazby životního prostředí, které musí být v pořádku. 

Možná však jedinci přeci jen mají šanci zachránit druh, protože skrze lásku, kterou k nim pocítíme, promění myšlení a chování nás lidí. Dokument nám odhaluje, že vztah k přírodě je věc žitá, niterná, principielní. Projevuje se stejně ryze v syrské poušti jako na zahradě za Prahou.